Od 13. stol. hlavně učitelé, historici a krnonikáři zaznamenali cenné pamětihodnosti o Tehově. té době v Tehově byla velká tvrz a několik statků ve vlastnictví rytířů Chobotských z Ostředku. Po bělohorské bitvě byla celá vesnice i s kostelem vypálena a obyvatelé povražděni. Spálený Tehov s katastrem koupil Bedřich z Talmberka a připojil jej k vlašimskému panství. V dalších staletích se v Tehově střídaly rody vlastníků, ale asi 30 selských statků zůstávalo dlouho pustých. Když Tehov ožil, začalo se tu pálit vápno, (odtud místní název "vápenka"), dokonce se za Tehovem dolovala tuha. Po vzniku velkostatku byl zřízen lihovar, následně škrobárna, ale to jíž se
psal r. 1875
Od 14. stol. je v Tehově kostel se hřbitovem. Kostel je zapsán v seznamu kulturních památek. Ten, spolu s velkostatkem u "Mojžíšů" a patrovou školu tvoří zůstatek zašlých let.
Od 2. pol. 20. stol. stojí za zmínku zbudování hasičské zbrojnice, prodejny a veřejného vodovodu. Po r. 1989 byly obnoveny kostel, márnice, hřbitov, kolumbárium, hasičská zbrojnice, bývalá budova školy ( nyní OU ), kaplička v Petřinách, byla modernizována a rozšířena síť veřejného osvětlení. I nově vznikající zástavba v obci je dílem péče nové samosprávy.
Nová doba přinesla potřebu péče o životní prostředí. Kdo navštíví Tehov, nový vzhled jej příjemně pohladí. To je patrné na každém kroku. Dosud žijící občané mají totiž v živé paměti
léta 1943 - 1945, kdy němci zabrali obci Les, velkostatek s živým i mrtvým invetářem, a kdy po 8. květnu 1945 prchající vojsko zanechalo obraz zkázy a paniku.